Telefunken Gala Koncert

Radiotechna Přelouč, 1935/36

Radiopřijímač - dvouobvodový (DV, SV) či jednoobvodový (KV) audion pro příjem v pásmech DV, SV, KV 15-50 m a pro reprodukci z gramofonu osazený elektronkami AF3, AF7, AC2, AL1, AZ1, pro napájení ze střídavé sítě. Vypínatelná síťová anténa, odlaďovač místní SV stanice, vf zesilovač na DV a SV s ruční regulací zesílení a indukční vazbou na druhý laděný obvod, audion s mřížkovou detekcí a zpětnou vazbou do druhého laděného obvodu (na SV a DV proudovou, na KV indukční), přepínatelná tónová clona. Kulatý buzený dynamický reproduktor, zdroj s jednocestným usměrněním. Dřevěná skříň, celuloidová stupnice, papírová zadní stěna.

Rádio je zástupcem tzv. druhé koncertní řady radiopřijímačů Radiotechna, kterou jinak tvoří levnější jednoobvodový Trio Koncert a dražší superhet Grand Koncert. V této sezóně se ve výrobcích Radiotechna poprvé objevily moderní lamelové elektronky, byť v případě AL1 se jedná o letitou přímo žhavenou konstrukci, jen osazenou do nové patice.

Rádio jsem získal v létě 2020 výměnou za svůj SECAM kodér. Bylo v poměrně dobrém stavu, jen celá levá část skříně byla politá vodou a měla zničený lak. I šprušle před reproduktorem a sokl měly lak poškozený. Sem tam je dírka od červotoče, ten je snad už neaktivní a zvenčí děr moc není. Uvnitř bylo rádio poměrně hezké, šasi mělo lehkou povrchovou korozi, ale jinak se zdálo být v původním stavu. Nejprve jsem spravil skříň, politý bok měl i trochu zvlněnou dýhu. To jsem spravil napařovací žehličkou. Následně jsem dýhu hodně obrousil, dokud nezmizely všechny škrábance. V hraně mezi čelní a boční stěnou byla prasklina, tu jsem vykytoval. Potom bok obdržel tři vrstvy nitrolaku, který jsem rozleštil polnou. Šprušle a sokl měly z výroby hnědý lak, který byl ještě přestříknut čirým lakem. Pokoušel jsem se to obnovit, ale nepovedlo se mi sehnat dostatečně tmavou barvu a výsledek byl špatný, šprušle byly moc světlé. Nechal jsem si tedy namíchat sprej v barvě RAL 8022 a ten už vypadá dobře, i když původní odstín byl ještě malinko do zelena, jako černé olivy. Původní lak na zbytku skříně jsem vyčistil lihem.

Na šasi jsem jako první odhalil chybějící péro kontaktu "b" ve vlnovém přepínači. Někdo se to už snažil řešit, ale pouze zničil i zbytek kontaktu. Aby rádio šlo používat, použil místo něj kontakt "a" a jeho původní pozici nechal nezapojenou, takže bylo do anténního obvodu trvale zařazeno i dlouhovlnné vinutí. Dlouhovlnná cívka byla na své kostřičce navíc asi o centimetr posunuta. Cívkovou soupravu jsem tedy vymontoval, chybějící péro jsem vyrobil z nastříhané prutové antény z tranzistoráku a obvod uvedl do původního stavu. Jádra všech cívek byla zatuhlá, jak je u telefunkenů z tohoto období zvykem. Krátkovlnná cívka je nepůvodní. Oba filtrační elektrolyty byly původní a po naformování jako nové, ESR obou bylo 3 ohm, svod nepatrný i při plném napětí 500 V. Zato svitky byly v horším stavu, než u telefunkenů bývají, většinu bylo nutno odpojit a nahradit novými. Rezistory byly všechny v naprostém pořádku a obdivuhodně přesně drží hodnotu.

Pak už bylo možno vyzkoušet koncový stupeň, ale po zastrčení AC2 začala nf část sinusově kmitat na frekvenci několik Hz. Po zasunutí AF7 to přestalo. Zřejmě je to způsobeno napájením koncového stupně i signálové části ze společné větve zdroje, filtrační elektrolyt spolu se svitkem 0,85u a příslušnými odpory tvoří RC obvod, ve kterém dochází k fázovému posuvu a z nf předzesilovače se stává RC oscilátor. Anodový proud AF7 tyto oscilace utlumí. S AF7 začala fungovat vf část a po připojení antény do jejího obvodu rádio začalo hrát, příšerně ale chrastilo a jakýkoliv dotek na klobouk AF7 způsoboval silný rachot. Zjistil jsem, že mřížkový rezistor je spojen se zemí právě přes klobouk, a to pomocí nýtku. Nýtek na orezlém klobouku neměl kontakt. Z obou stran jsem jej tedy k plechu připájel a bylo po problému. Po zasunutí AF3 ale rádio moc stanic nezachytilo kvůli porušenému souběhu obou obvodů. Se zatuhlými cívkami jsem toho moc udělat nedokázal, kapacitními trimry se ale dal souběh celkem rozumně nastavit. Souběh je možné ověřit při příjmu silnější stanice. Při povolené zpětné vazbě hraje stanice na stupnici při porušeném souběhu dvakrát vedle sebe, při utažení vazby hraje už jen jednou, tato pozice je dána druhým laděným obvodem a ta, která zmizela, prvním. Povedlo se mi dosáhnout toho, že na SV nelze tímto způsobem žádné narušení souběhu poznat, na DV je souběh správný aspoň na té části pásma, kde vysílá Topolná. Na KV je přijímač jednoobvodový a není tedy co seřizovat. Citlivost je na SV a DV srovnatelná s běžným superhetem, na KV není nijak zázračná. Zvukově je rádio i přes jednoduché zapojení koncového stupně výborné, zřejmě zásluhou dobře konstruovaného reproduktoru s poddajným závěsem membrány.