Telefunken Atlanta

Radiotechna Přelouč, 1940/41

Radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, KV 23-62,5 a 11,8-25 m a pro reprodukci z gramofonu osazený elektronkami ECH11, EBF11, EF11, EL12, EM11, AZ12, pro napájení ze střídavé sítě. Síťová anténa, plynule proměnná šířka pásma spřažená s tónovou clonou, zpožděné AVC, elektronový indikátor vyladění, fysiologická regulace hlasitosti, koncový stupeň se zpětnou vazbou spojenou se třemi tónovými rejstříky (dynamický, lineární, řeč), odlaďovač parazitního pískání 9 kHz, kulatý buzený reproduktor, výstup na další reproduktor o vysoké impedanci. Dřevěná skříň, čtyři skleněné stupnice prosvětlované podle zvoleného rozsahu, podsvětlený ladicí ukazatel a průsvitka pro indikaci přepnutí na gramofon. Bakelitové knoflíky, papírová zadní stěna.

Přístroj je nástupcem modelu Pamir vyráběného o sezónu dříve a zapojením skoro identického. Vysokofrekvenční část není nijak složitá, nadstandardní výbavu skýtá část nízkofrekvenční, zejména pak koncový stupeň s EL12, která je v tomto zapojení schopna dodat výstupní výkon 8 W.

Rádio jsem získal v roce 2018 z pozůstalosti, kterou jsme vyklízeli s HRČS v Jihlavě. Předchozí majitel byl bývalý opravář rádií, který stará rádia, která už nikdo nebude poslouchat, jako např. různé kapličky, rozebíral na díly, které pak skladoval. V celku si nechával perspektivní typy, které by ještě někomu mohly posloužit, jako Tesly Carioca apod. Jedno z mála starých rádií, které jeho činnost přežilo, byla tato Atlanta. Zřejmě v 70. letech si ji opravil a nějakou dobu používal, než ji odložil na půdu ke komínu a zaskládal další veteší, načež na ni asi zapomněl. Rádio bylo až na elektronky kompletní, ale skříň měla zcela zničený lak a co hůř, jeden spodní roh byl zborcený následkem velké hmotnosti, kterou na sobě skříň musela desítky let nést. Navíc byl na horní stěně v dýze zažraný flek od nějakého zateklého svinstva. Když jsem začal mezi kolegy sběrateli zjišťovat, jak má lak vůbec vypadat, abych mohl skříň spravit, pan Horák mi nabídl celé rádio na díly. Chyběl reproduktor i stupnice, šasi bylo částečně vykuchané a lak byl také v háji, ale dřevo bylo dobré a navic byl hezký brokát, který byl na mém kusu prohulený a zapatlaný od nějaké nálepky. Rádio od Horáků bylo zřejmě starší série. Šasi bylo niklované a síťová šňůra byla na bezpečnostní konektor, kdežto u mého kusu je šasi šedě lakované a šňůra je připájena přímo na vypínač. Spravil jsem proto původní šedé šasi a chybějící díly jsem bral z niklovaného. Náhradní skříň má už z výroby na několika místech probroušenou či uštíplou dýhu nebo je v dýze díra po suku, což ve výrobě řešili bílým tmelem. Asi nějaký páteční kus. Obě skříně mají pod ladicím setrvačníkem vyřízlý kus dna, vypadá to, že to bylo provedeno až dodatečně po vyrobení, když zjistili, že setrvačník drhne o skříň.

Renovaci jsem provedl během "koronáče" na jaře 2020. Starý lak jsem ze skříně odstranil nasucho špachtlí, šel snadno seškrábat. Nejprve jsem skříň namořil zředěným lihovým mořidlem, původní lak byl barevně tónovaný, dýha je totiž hodně světlá a nemá příliš hezký odstín. Pak jsem udělal tmavé lemy černým akrylovým sprejem. Protože se akrylová barva pod nitrolakem hned rozpouští a je tedy problém na ni nanášet čirý lak štětcem, snažil jsem se sehnat čirý nitrolak ve spreji. Ten se ale asi nevyrábí a akrylový lak vypadá příliš uměle. Čirý lak jsem tedy musel natřít štětcem tak, abych nezajel do již mokrého místa, čímž by se černá vrstva porušila a bylo by možné celý lak dělat znova. Taky je důležité čirý lak nanášet jen v tenké jednolité vrstvě. Pokud někde zůstane silný tah nebo kapka, při zasychání se pod ní černá vrstva potrhá. Štětcem jsem nanesl čtyři vrstvy a pak jsem lak rozhladil polnou. Nakonec se mi lak relativně povedl, efektní je světlý proužek lesklé dýhy kolem čelní stěny. Dále bylo potřeba vyleštit hliníkovou lištu kolem brokátu a stupnice. Potisk stupnic je odolný a snese i otření vlhkým hadrem.

Pak jsem již mohl skříň smontovat a osadit reproduktor a šasi, které jsem předtím po elektrické stránce nachystal na zapnutí. Bylo nutno vyměnit pár svitků a katodový elyt, chybějící původní součástky jsem dokompletoval z druhého šasi. U reproduktoru byl původní filtrační elyt značky Siemens, vzhledově zcela identický s typem Tesla TC521. Bohužel byl vadný. Po smontování rádio začalo hrát, ale silně zkreslovalo. Zjistil jsem, že chyba je v reproduktoru, který se po zamontování do skříně zadřel. Pracně jsem jej tedy vymontoval a mimo skříň vystředil, ale po zamontování opět nehrál. Připojil jsem tedy ss zdroj k buzení a zesilovač ke kmitačce a provedl seřízení přímo ve skříni, naštěstí to šlo dobře. Pak jsem zjistil, že rádio dost brumí, příčinou byl přerušený svitek 300n blokující anodu EF11. Do tohoto bodu je přivedeno zvlnění ze zdroje přes svitek 1n, účelem asi bylo brum rádia nějak kompenzovat, ale po nahrazení 300n kondíku rádio méně brumělo, když byl 1n kondík odpojený. Pak už nic nebránilo sladění, které jsem se rozhodl provést ve skříni. K jádrům mf filtrů je ale ve skříni velice mizerný přístup, musel jsem některé součástky okolo reproduktoru zaizolovat páskou a pro jistotu jsem si vzal ještě gumovou rukavici, abych nedostal nafackováno. Ladicí rozsah cívek ve filtrech je velice malý, naštěstí jsou obvody stabilní a nebylo nutné je moc přelaďovat. Opět jsem použil rozmítač, bez něj by byla tato práce dost problematická, protože maximum nf výstupu je velice nezřetelné. Šířka pásma silně ovlivňuje i citlivost, v kombinaci s AVC to ale při běžném poslechu není poznat a regulace šířky pásma pracuje dobře. Ve vstupních obvodech jsou vadné keramické kapacitní trimry, které jsou jednak zatuhlé a jednak bez kapacity. Stejné trimry jsou použity i v oscilátoru, zde jsou ale zality voskem a jsou zcela v pořádku, po výměně paddingových kondenzátorů naladění oscilátoru sedí zcela přesně a nebylo nutno do něj ani po 80 letech vůbec zasahovat. Rádio tedy po všech stránkách funguje dobře, zvuk i příjem je pefektní, vzhledově je velmi atraktivní. Vzhledově připomíná Teslu Máj, která po válce vznikla ve stejné továrně a dost možná ji dělali i stejní lidé.

EDIT: Zvuk rádia mě nakonec příliš neuspokojoval. Poslech rozhlasu byl přijatelný, ale gramofonní reprodukce byla dost bídná. I přes svou značnou velikost rádio nedokázalo zahrát basy. Vyšší tóny a hlavně sykavky byly roztrhané a rádio bylo u některých druhů hudby doslova nepříjemné na poslech. Člověk se těšil, až jej bude moct vypnout. Pustil jsem se do proměřování nf části a zjistil jsem, že příčinou je CLC článek, který má sloužit jako dolní propust s dělicím kmitočtem 5 kHz. Článek způsobuje značný fázový posuv na vyšších frekvencích, který zcela kazí impulzní odezvu celé nf části. Navíc v některých případech docházelo k jeho zakmitávání. Situaci ještě zhoršuje velký kulatý reproduktor, který nemá žádný difuzor. Jiná rádia z té doby s podobně velkými reproduktory většinou difuzor mají. V ose reproduktoru jsou proto výšky dost agresivní. Zvuk se razantně vyčistil, když jsem cívku filtru jednoduše zkratoval.

Rádio jsem nakonec věnoval Honzovi Mottlovi.