Tesla 422U

TESLA n. p. Praha-Hloubětín, 1956

Radiopřijímač - superhet pro příjem v pásmech DV, SV, 2x KV a pro reprodukci z gramofonu, osazený elektronkami 2x UCH21, UBL21, UY1N, EM11, s universálním napájením. Bakelitová skříň, dynamický reproduktor, elektronový indikátor vyladění (magické oko).

Toto rádio je posledním zástupcem tzv. rytmusové řady. Původní zapojení Rytmusu zde bylo dále vylepšováno, bylo doplněno magické oko, výstup na reproduktor a vstup pro gramofon oddělený izolačním tráfkem. Trochu překvapivě byla na skříňku použita lisovací forma z Rytmusu. Skříň se odlišuje orámováním zlatou barvou místo bílé a znakem TESLA pod stupnicí, který drží na kovových páscích provlečených provrtanými dírami ve skříni. Vzhledem k tomu, že stínítko magického oka by se nevešlo celým svým průměrem mezi příčky skříně, je z něj viditelná jen jedna polovina.
Z hlediska renovace platí totéž co u Rytmusu, kromě toho zkontrolujeme také blokovací elyt C31 a bočník R29 na patici magioka. Kdyby byl přerušený, což se může stát v případě, že to někdo zapl bez oka, mohli bychom si oko odpálit.

Rádio jsem získal v roce 2012 od jiného sběratele. Chyběla zadní a spodní stěna. Hrabal se v něm nějaký takyopravář, vyměnil brokát, síťovou šňůru za současnou plastovou a poněkud divokým způsobem nahradil srážecí odpor v anodovém zdroji. Srážecí odpory ve žhavení byly spálené a přemostěné náhradami, takže jsem celou soustavu žhavicích odporů vzal z vraku Accordu a vyměnil. Rádio bylo jinak v pořádku, problémem byly jen slabé UCH21. Hrálo to s nimi hodně slabě a hodně divně, jelikož nekmital oscilátor a dostávaly se tam křížovou modulací různé stanice. První UCH21 šla na místo druhé, kde slabá trioda tak nevadí, a druhá byla skoro mrtvá a bylo nutné ji vyřadit. Rádio nyní funguje pěkně.

Tento přijímač je opravdu zvláštní. V době, kdy byl vyráběn, už byly elektronky řady 21 velmi zastaralé, a skříňka z o osm let staršího Rytmusu působí také divně. Žhavicí část přijímače sice umožňuje napájení také ze sítě 120 V, ale při takovém napětí už magické oko vůbec nefunguje, pro jeho pěkný svit je nutné napájecí napětí 220 V nebo lépe 240 V. Zajímavostí je výrobní štítek, původně bylo za označením typu nějaké doplňkové číslo, které bylo odvrtáno.

V létě 2014 se mi dostal do rukou další kus, který zakoupil Slávek Škopík a svěřil mi jej na renovaci. Toto rádio bylo ve zcela původním zachovalém stavu, zřejmě toho moc nenaběhalo. Dokonce i osazení elektronkami bylo původní z výroby, elektronky byly všechny dobré včetně magioka. Toto rádio byla opravdu radost opravovat. Vadný byl jeden odpor ve žhavicím řetězci, odporový drát se přerušil těsně u konce vinutí, šlo to připájet zpět. Dále jsem vyměnil vazební a odrušovací svitek, ostatní byly OK. Oba elektrolyty byly vadné. Skříň jsem naleštil Silichromem, zlatý lak byl zcela v pořádku. Síťová šňůra byla původní a dobrá. Rádio bylo opravdu ve výjimečném stavu, dochoval se dokonce i potisk na knoflících a dřevěné opěrné lišty mezi skříní a ozvučnicí. Po opravě fungovalo výborně, nebylo nutné jej ani slaďovat.

Slávkův kus je od čtvrtého řádku fotek dále.

O Vánocích 2015 jsem se pustil do vzhledové renovace mého kusu. Skříň byla dost zašlá, byl oprýskaný zlatý nástřik a tak. Skříň jsem vyčistil a rozleštil Silichromem, zlatý lak na skříni a knoflících jsem obnovil sprejem. Zlatý sprej, co se prodává dnes, má skoro přesně stejnou barvu jako to, co se používalo v 50. letech.